Začíná doba dovolených a velké procento našinců zamíří k moři. Myšlenka spojit relax s ranními výběhy podél v té době ještě liduprázdných pláží se přímo nabízí, ostatně kdy jindy se do toho pořádně obout, než když nám nekrade čas naše zaměstnání? Přesto je však třeba mít se na pozoru, aby se naše čiré nadšení z nevšedního zážitku nezvrtlo v nepříjemné zdravotní lapálie.
Nebezpečí č. 1 – Písek
Zrádné jsou hlavně písečné pláže. Kdo to zkusil, tak ví, že běh na boso po písku podél mořského pobřeží není zdaleka tou esencí radosti z pohybu, za jakou jej vydávají četné reklamní obrázky. Mokrý pás svlažovaný vlnami bývá pro ty, kdo naboso normálně neběhají, příliš tvrdý, takže reálně hrozí přetížení achilovek, v suchém písku se zase nohy boří a vedle toho, že je to ohromně náročné na výdej energie, koledujete si i o nějaký výron. Zejména pro delší výběh tedy doporučujeme nazout maratonky a držet se mokrého koridoru, případně využít nějaké zpevněné cesty vedoucí podél pláží. O výhledy a benefit svěžího slaného vzduchu nepřijdete a nohy dostanou to, na co jsou zvyklé.
Nebezpečí č. 2 – Vítr
Mořské břehy bývají otevřené a tedy vystavené větrnému proudění. Což o to, když ho máte v rozumné míře do zad, možná i pomoc větru oceníte, horší to však je, když vane proti vám. Rozdíl v náročnosti takového běhu může být nebetyčný. Není-li tedy nějaký důvod, proč to udělat jinak, vybíhejte nejprve proti větru. Jinak by se vám totiž snadno mohlo stát, že to neodhadnete a na zpáteční cestu by vám nezbývaly síly.
Nebezpečí č. 3 – Teplo
Přecenit se je snadné, zvláště pokud si rádi dáváte nějaké cíle, kam chcete doběhnout. Jenže u moře vzdálenosti matou, a to, co se zdá být kousek, je ve skutečnosti pěkných pár kilometrů daleko. Cesta vám tak může zabrat mnohem delší čas, než jste očekávali, a její značnou část se už budete potýkat s vedrem, které hlavně v některých končinách rychle střídá ranní chládek. A s tím souvisí nebezpečí přehřátí a dehydratace. Jak se tomu bránit? Základní možnosti jsou tři, přičemž ideální je všechny spojit:
- vstávat opravdu časně a dávat si pro tyto případy dostatečnou časovou rezervu do předpokládaného nástupu veder;
- řídit se spíše hodinkami než vlastní ambicí a být schopen se otočit bez pokoření vytyčeného cíle, když je zřejmé, že to je větší sousto, než jsme čekali;
- být pro jistotu i na domněle kratší výběhy vybaven pitnou vodu, která v případě nouze zabrání dehydrataci, případně vhodnou pokrývkou hlavy apod.
Nebezpečí č. 4 – Slunce
Pozor i na slunce jako takové. Zvláště pokud fouká, nemusíte při běhu intenzitu jeho svitu pociťovat, to ale neznamená, že nepálí a neprodukuje UV záření. Proto je třeba na obnažené – a z hlediska nebezpečí spálení se nejrizikovější – místa typu zátylek užívat vhodné opalovací krémy, ideálně v kombinaci s kšiltovkou a slunečními brýlemi (více jsme o tom psali dříve).
Nebezpečí č. 5 – Přehnané plány
Asi to již tak trochu vyplynulo z předchozího, ale nejvýraznějším rizikovým faktorem dovolenkového běhání jsou přehnané ambice nás samých. Od běhání v sousedství šumění vln a ryku racků určitě nikoho neodrazujeme, naopak bývá to jeden z esenciálních zážitků každého běžce, ale na druhou stranu dovolená by tu měla být především od toho, abychom tělu i duši poskytly jiné a ne tak stresové počitky jako při běžném zápřahu. Takže na místě je – spíš než horentní kilometráž – pestrost a relativní nenáročnost aktivit, na které jindy není čas a příležitost.
