Roman Budil mladší překvapil na desítce z Rožmitálu do Březnice

4. dubna 2018 , Jiří Šoptenko, foto: FB R. Budila ml.

Roman Budil mladší překvapil na desítce z Rožmitálu do Březnice

Tradiční desetikilometrový závod na trati z Rožmitálu pod Třemšínem do Březnice měl nečekaného vítěze. Ač byli na startu Jan Kreisinger či Ondřej Fejfar, cílem proběhl nejdříve Roman Budil (30:58). Osobní rekord překonaný o 1 minutu a 25 sekund byl překvapením i pro samotného 21letého vytrvalce, který se připravuje pod taktovkou svého otce Romana Budila staršího (OR na 10 km – 30:04.82 /1995/).

Romane, s jakým cílem jsi nastupoval na start? Tvůj táta tu v minulosti dosáhl velmi dobrých výsledků.
Závod je odjakživa tátovou srdeční záležitostí. Před startem mě perfektně namotivoval, řekl mi, že tu běžel nejrychleji za 30:46. Tehdy doběhl pátý, ale jeho historicky nejlepším umístěním je druhé místo. K mému startu jsme však přistupovali reálně a moje možnosti odhadovali těsně pod hranicí 32 minut. Druhým cílem bylo postavit se na stupně vítězů. S desítkami ještě nemám tolik zkušeností. Loni na podzim jsem si zaběhl celkem tři, ale ve dvou případech jsem se hodně potrápil, protože jsem ještě neměl na tuto disciplínu natrénováno. Připravoval jsem se spíše na tratě do 5 kilometrů. Po kratších závodech v hale jsem se však těšil, že si vyzkouším něco delšího.

Cílil jsi tedy na tento závod nějak speciálně?
Malinko jsme tomu přizpůsobili i přípravu, v posledních týdnech jsem odběhal i několik tréninků pětkového a desítkového tempa. Před dvěma týdny jsem si tréninkově zaběhl další desítku v Klatovech. V zimě a ve větru rozběhli soupeři první kilometr za 3:40/km a já poté začal postupně zrychlovat. V cíli z toho byl čas 33:15.

V nedělním závodě Rožmitál–Březnice na tebe na startu čekali velice silní soupeři. Jak jsi k závodu přistupoval?
Přestože jsem byl bojově naladěný, nejdůležitější bylo správné rozložení sil. Věděl jsem, že do třetího kilometru poběžíme do mírného kopce, poté bude následovat seběh, dále lehce zvlněný profil, mezi 6. až 8. kilometrem rovina a poslední 2 km klesání.

Jak se závod vyvíjel?
Brzy po startu se vytvořila pětičlenná skupinka. První kilometr jsme rozběhli za 2:57, dvojkou jsme probíhali za 6:03, na čele pracoval hlavně Ondra Fejfar, za ním se drželi Honza Kreisinger, Hochmut, Janoušek a v závěru skupiny já. I když jsem se cítil dobře, na třetím kilometru se mezi mnou a předposledním běžcem skupinky vytvořila třímetrová mezera. Více ne, to by mi psychicky nepřidalo. Trojkou jsme proběhli za 9:16, následovalo klesání, kde jsem skupinku opět doběhl.

To bylo asi klíčové. Jak závod pokračoval dál?
V polovině závodu (15:25) se skupinka roztrhala, vepředu zůstala už jen trojice Fejfar, Kreisinger a já. O tempo se staral hlavně Honza. Od pětky jsem již mezičasy nesledoval, soustředil jsem se spíše na svůj výkon. Cítil jsem se skvěle, měl v zásobě spoustu energie a velice dobře se mi i dýchalo. Na 7. kilometru začal nepatrně ztrácet Ondra. Můj nástup přišel 2 kilometry před cílem, kde jsem se odvážil předběhnout Honzu a postupně si získal malý náskok. Poslední kilometr jsem se vydal ze všech sil, to už závod bolel, přesto se náskok na Honzu zvětšoval.

A co říkáš času?
Výkon pod 31 minut mě i tátu hodně překvapil. Byl jsem připravený udržet se „zuby nehty“ Honzy a věřil jsem, že pokud nebude závod příliš rychlý, uplatním v závěru větší rychlost. Táta s mladším bráchou jeli za námi na kole, táta fandil, natáčel část závodu na kameru a ještě mi stihl dávat taktické pokyny či opravovat moji techniku. V okamžiku, kdy jsem za sebou začal tahat ruce, na mě zavolal, ať je uvolním.

Zatím jsi neběžel žádnou desítku na dráze. Bude tomu letos jinak?
Žádnou důležitější desítku nepoběžím ani letos, možná si ale jednu vyzkouším v nějakém méně významném závodě. Pro letošní sezónu bude prioritou zlepšení osobních rekordů na kratších tratích (1500 m, 3000 m, 5000 m). Na pětce bych rád překonal tátův rodinný osobák (14:47), ale on mi zdůrazňuje, že na této trati žádný rychlý závod neběžel, že se prý při osobáku flákal. (smích) Asi má pravdu, protože jeho desítka odpovídá pětkovému času 14:30 až 14:35. Držím již rodinné osobáky na patnáctistovce a trojce, ale to se příliš nepočítá, protože táta se na tyto tratě nikdy nesoustředil. (Pozn. autora – osobní rekordy R. Budila mladšího: 3 km – 8:39,41 hala, 1500 m – 3:59.20, 5km – 14:53.09)

Jaké jsou tvé další letošní plány?
Na letošní sezónu jsem si domluvil hostování za Ústí nad Labem, které loni těsně prohrálo baráž o extraligu. Letos se o postup pokusí znovu a i z tohoto důvodu si nabralo další běžecké posily. Jsem moc rád, protože v I. lize (druhá nejvyšší soutěž) budu mít možnost soupeřit se silnými běžci.

Na tvých výborných běžeckých výkonech má jistě velký podíl i tvůj táta a trenér v jedné osobě.
Táta je mým velkým vzorem, máme moc pěkný vztah, jsme výbornými kamarády a perfektně se o mě stará i jako trenér. Věnuje tomu ohromné množství energie, jsem rád, pokud mu to mohu alespoň trochu vrátit slušnými výsledky. Na začátku mojí kariéry se mnou odběhal téměř všechny tréninky, což bylo skvělé, protože díky tomu dokázal dobře korigovat trénink. Dnes už se mnou odjezdí všechny kvalitní tréninky na kole, hlídá moji běžeckou techniku i tepovou frekvenci. 
Studuji na Vyšší odborné škole technické, je prima, že mohu při tomto režimu bez problémů jednou denně odtrénovat. Druhou fázi si přidám jen o některých víkendech. Po okolí Vodňan máme k dispozici několik asfaltových okruhů i jeden (po sto metrech) naměřený kilometrový úsek.

Tvůj táta je bezesporu velkým běžeckým srdcařem. Vnímal jsi jako kluk jeho běžecké nadšení?
Táta mě bral na závody velice často a už od tří let mě nechal startovat na dětských závodech. Poté, co jsem doběhl, se postavil na start i on, a pokud doběhl mezi třemi nejlepšími závodníky, vzal si mě na stupně vítězů. Dodnes vzpomínám, jak jsem vedle něho odjezdil spoustu tréninků na kole. Myslím, že i tohle mělo na mé pozdější začátky s běháním velký vliv. Stejně tak, když mi o pár let později vyprávěl o výborných jihočeských vytrvalcích Janu Bláhovi a Jirkovi Hniličkovi.

Necháš nás nahlédnout do tvých běžeckých začátků?
S vážnějším běháním jsem začal ve 14 letech, to když jsem chtěl u nás ve Vodňanech na sokolské louce (250 m udusaný okruh) překonat školní rekord na patnáctistovce (4:54). Dosáhl jsem času 5:30... Tehdy jsem na to ještě neměl, ale v následujícím roce jsem požádal tátu, aby mě trochu připravil. Nebylo to ale nic dramatického, několikrát jsme si zaklusali a do toho občas zařadili běžecké rovinky. Překonaný školní rekord (o 4 sekundy, 4:50.2) byl velkou motivací do další přípravy. Tátovi jsem ihned po závodě řekl, že bych v tréninku rád pokračoval.

A jak jste pokračovali?
Hned na podzim jsem si odběhl několik pouťáků, z nichž jsem vozil medaile. Bylo to pro mě něco nového, protože předtím jsem kromě školních závodů nic nevyhrál. V následujícím roce mě táta přihlásil do píseckého atletického oddílu, to abych mohl startovat i na závodech pro registrované běžce. Nedlouho před prvním startem mi napsal do hlíny na sokolské louce čas 4:44 a zeptal se mě, jak by se mi takový výkon líbil. Odpověděl jsem „To by byl nádherný čas“. Na krajském přeboru jsem pak dosáhl výkonu 4:25.17. Neskutečný skok, který jsem nedokázal pochopit. (úsměv) Myslím, že takový posun překvapil i tátu. Moc jej potěšilo, že s běháním začal i můj mladší brácha. Dokonce překonal o jednu desetinu sekundy můj školní rekord na patnáctistovce (4:50.1 – 4:50.2). Zatím sbírá zkušenosti, letos jsme jej doprovázeli na krosovém mistrovství republiky. Ale co je ohromně důležité, táta nás tréninkově nepřetěžuje. Cítím spoustu energie, nejsem strhaný a mám pocit, že tátův trénink vyhovuje i bráchovi. Přece jen, jsme jedné krve. (úsměv)

Čelo závodu Rožmitál – Březnice (10 km, 1. 4. 2018)
(1.) Roman Budil (mladší) 30:58, (2.) Jan Kreisinger 31:21, (3.) Ondřej Fejfar 31:37, (4.) Milan Janoušek 31:55, (5.) Milan Hochmut 32:44, (6.) Petr Minařík 32:49


Fotogalerie

  • Partneři Českého
    běžeckého klubu