Jiří Homoláč, v současné době nejlepší český půlmaratonec i maratonec, měl do neděle na svém kontě celou řadu úspěchů na domácí scéně, běchovický titul mu však dosud chyběl. Využíváme příležitosti jeho premiérového k triumfu i k ohlédnutí za sezónou a také výhledu do budoucnosti, kterou se Jiří nově rozhodl spojit s trenérem Štefkem.
Běchovice 2016 a co pro něj znamená triumf
Před startem se domluvili s Vítem Pavlištou, že se pokusí rychlým tempem utrhnout Jakuba Zemaníka. „Závod začal přesně tak, jak jsme se dohodli. Vítek rozběhl první kilometr hodně rychle (2:52), na druhém jsem jej vystřídal, a tak to probíhalo téměř do pátého kilometru (mezičas 14:49) s tím, že do čela šel občas i Jakub… Chvílemi jsme dokonce běželi všichni tři vedle sebe, nebo jsem se držel kousek za kluky. Do čtvrtého kilometru s námi běželi ve vedoucí skupince ještě Adam Zenkl a Dominik Sádlo. Těsně před 5. km jsem ve stoupání stále držel svižné tempo, soupeři však již začali malinko ztrácet. Jakub trochu více než Vítek.“
Homoláč nečekal, že soupeřům uteče tak brzy. Do sedmého se cítil výborně, přesto začal do Hrdlořezáku trošku volněji. „V těchto chvílích jsem se raději několikrát ohlédl, protože jsem začal dostávat zprávy od diváků u trati, že se na mě Jakub dotahuje. Ve třetině kopce jsem opět zrychlil. Neustále jsem se ale držel v komfortní zóně, pro případ, že by mě Jakub doběhl. Stejně tak jsem se ohlížel i na posledním kilometru, aby se mi nestalo to, co před třemi lety s Petrem Vitnerem. Tehdy mě 500 m před cílem dotáhl a v závěru mi utekl o 2 sekundy. S časem jsem celkem spokojený, Běchovice jsem sice v minulosti se zahraniční konkurencí běžel rychleji (30:05), ale tehdy hodně foukalo do zad.“
Vítězství na Běchovicích si 26letý běžec velmi cení, ale největší radost mu prozatím udělal výkon při jarním pražském půlmaratonu. „Letošní Běchovice bych zařadil ihned za tento závod. Pro české běžce bylo výbornou motivací, že závod proběhl bez účasti afrických běžců. Byl to výborný tah pořadatelů. V závodech s Keňany jsme se my čeští běžci někdy vyvezli, ale často i zatavili. Letos to byl mistrovský závod jen pro nás. Na druhou stranu je pravda, že pokud bych k sobě měl někoho, kdo by běžel celý závod se mnou, byl by čas pravděpodobně rychlejší. Podmínky byly výborné, pocitově nefoukalo do zad ani proti.“
Ohlédnutí za sezónou
Dvěma letošním osobním rekordům (půlmaraton 1:03:50 a maraton 2:16:55) jsme se již v minulosti věnovali. Olympijský limit ČAS (2:15 hod.) se Jirkovi na první pokus bohužel splnit nepodařilo, o tři týdny později následoval druhý pokus v Praze, kde však po 30. km ze závodu odstoupil. „Zkusil jsem, nevyšlo to, ale určitě si z toho vezmu ponaučení pro příště. Na půlmaratonu jsem byl za 1:08:30, vypadalo to, že bych mohl zaběhnout čas na hranici osobáku. Poté to již ale nešlo a musel jsem zvolnit. Zpětně to hodnotím tak, že jsem měl doběhnout, protože mistrovský titul bych pravděpodobně získal, a směrem k ME v půlmaratonu by byl průběh regenerace podobný. Možná jsem odstoupením ze závodu pár lidí zklamal, ale pevně doufám, že to za čtyři roky už vyjde.“
V červenci se Jirka zúčastnil ME v Amsterdamu, se svým výkonem (68:34) však spokojený nebyl. „Na „Evropě“ jsme běželi s Milanem a Vítkem všichni tři špatně. Hodně jsem se na tento závod připravoval, ale neměl jsem svůj den. Před ME jsem byl dvakrát na horách a také tréninkové časy vypadaly výborně. Nevím, proč to nevyšlo, možná bylo moje tělo ještě unaveno po těch dvou maratonech. Očekával jsem výkon 1:05 až 1:06… Poté jsem si dal čtrnáctí dní volna, poté jsem začal opět trénovat a v současnosti se cítím mnohem lépe než před evropským šampionátem.“
Amsterdamský závod byl svým obsazením velice kvalitní, zvláště proto, že startovalo několik naturalizovaných Afričanů. „Můj názor je, že pokud by se v dané zemi narodili, nebo v budoucnu startovali děti současných uprchlíků, je vše v pořádku. Příliš se mi ale nelíbilo, že za Turecko běželi Keňané, které Turci nakoupili v březnu a oni za ně již od května mohli závodit… Pokud se někdo z nich zraní, nakoupí Turci příští rok někoho dalšího. V Keni běhá ale tak obrovské množství skvělých běžců, že je Turci do budoucna ani nemusí nakupovat. Keňané se jim budou hlásit sami.“
Nově pod Štefkovým vedením, rádi by do Tokia
Před necelým měsícem, po finále extraligy, přišlo u Jiřího Homoláče ke změně trenéra. Stal se jím Róbert Štefko. „Myslím, že Jiří Sequent přijal můj odchod v pohodě. Potřeboval jsem nový impuls. Už jsme spolu pracovali dlouho (7 let) a možná jsem chtěl bývalému trenérovi trochu odlehčit, aby se mohl více věnovat Kubovi Holušovi a Lence Masné. Být ve skupině se světovými borci Lenkou a Kubou pro mě hodně znamenalo, ale u nového trenéra je skvělé, že se věnoval na světové úrovni stejným tratím jako já. Může mi předávat své ohromné běžecké zkušenosti. Oba trenéry bych ale neporovnával, oba mají diametrálně odlišný trenérský rukopis.“
Pražská desítka běžeckému dříči ještě moc nesedla, na trati a po doběhu se mu trochu motala hlava. „Neměl jsem svůj den. Poslední dva závody (půlmaraton v Ústí 65:41 a Běchovice 30:26) se mi však běžely velmi lehce. Dnes jsem měl do 7. km pocit, že klušeme. Navíc bylo skvělé, že jsem se ve druhé polovině trati nemusel podřizovat tempu nebo taktice soupeřů. Běchovické vítězství je výbornou motivací do další práce.“
V současné době dává brněnský vytrvalec tréninku i všemu okolo asi nejvíce v dosavadní kariéře. „Neustále se snažím dávat velký důraz regeneraci. Minulý týden jsem byl na dvou masážích, v sauně a u fyzioterapeutky. Velice mi to pomohlo, protože jsem měl na dvou místech zablokovanou páteř. Možná i proto si mi při RunCzech desítce hůře dýchalo. Teď jsou záda vyspravena.“
Hlavním cílem nového tandemu je účast na olympiádě v Tokiu v roce 2020. „Oba tomu s trenérem podřídíme všechno a věřím, že to vyjde. Domluvili jsme se, že by bylo fajn zlepšit si výrazněji osobní rekord na desítce. Není přece možné, abych měl osobák (29:51) při mezičase na půlmaraton. Samostatně jsem ji zatím běžel za 29:59.76 na dráze…“
A co čeká brněnského běžeckého bojovníka v dalších měsících? „Za 14 dní poběžím v Brně závod Vokolo Príglu, poté ještě závod Běhej Valachy a následně odjedu na několikatýdenní soustředění do Vysokých Tater. 5. listopadu si z hor odskočím na Hornickou desítku do Frýdku Místku, a pak bych rád běžel na mistrovství republiky v krosu. Pokud se nominuji, poběžím na ME, v opačném případě bych si trochu odpočinul, a poté začal trénovat na novou sezónu. S tím, že bych rád před jarním půlmaratonem opět odcestoval na dvouapůlměsíční soustředění do Keni, kde již mám pro trénink dobré kamarády,“ uzavírá plány Jiří Homoláč.
