Nikdy není pozdě začít. Živým důkazem je příběh Iva Eichlera, padesátníka, který začal běhat až po tom, co se mu zbortil celý jeho původní život. A z originálu „vodní slalomář“ se stal model „účastník světových maratonů“.
„Začal jsem v padesáti,“ vypráví svůj běžecký příběh Ivo Eichler, který má ke sportu profesně blízko. Pracuje totiž jako sekretář pro Český svaz kanoistiky na divokých vodách. „Rozpadla se mi rodina. Manželka si po dvaceti letech našla přítele, tak jsem zůstal tak nějak na ocet.“
Najednou měl volného času víc, než byl zvyklý. „Tehdy jsem si řekl, že zkusím běhat a že začnu pomalu s vidinou toho, že se za nějakou dobu pokusím zaběhnout jarní půlmaraton v Praze.“
V roce 2011 se mu to po půlročním tréninku skutečně povedlo, bez předešlé závodní zkušenosti. „Něco jsem už zaběhnuto měl, ale jen málo. Úplně jsem se zničil. Nemohl jsem ani chodit.“ Ale stále ho lákalo zkusit ještě delší trať – za šest týdnů měl být maraton. Ale ani po týdnu ještě nemohl chodit. „Ať jsem dělal cokoliv, nešlo to. Nemohl jsem se ani po týdnu hýbat,“ vzpomíná dnes 56letý Eichler.
Pokušení ho i přesto nepřešlo a několik dnů před pražským maratonem se čerstvý běžec přihlásil. Tehdy to ještě bylo možné. „Ten svůj první maraton jsem několik týdnů po prvním půlmaratonu skutečně uběhl. Nebylo to nic moc, asi nějakých 3:40. Ale řekl jsem si, že je super, že jsem to zvládl a začalo mě to bavit.“
Od té doby si začal plánovat další a další běhy. První rok absolvoval kolem šesti závodů. „Teď už dělám tak zhruba dvacet pět závodů ročně. Běhám od desítky výš. Mezi tím tak dva – tři maratony.“ Celkově má za sebou již třináct maratonů v průběhu posledních šesti let.
Vzdal jen jediný. Okruhový v pražské Stromovce ho po sedmadvaceti kolech přestal bavit. „Nebyl důvod to vzdát, ale hlava nechtěla. Ale i teď mě to občas zamrzí, že jsem to mohl dokončit kvůli Ivovi Domanskému, který to organizoval, a už není mezi námi.“
Pravda je, že ho nebaví ho běhat dokola. Rád zdolává vzdálenosti a neběží žádné místo dvakrát. To ho motivovalo k delším tratím. „A byla to pro mě účinná terapie po rodinných problémech. Chtěl jsem dokázat, že i v padesáti to jde,“ říká původem aktivní vodní slalomář, který pověsil pádlo na hřebík v roce 1992.
Skoro dvě desetiletí se tak sportu – až do běžeckých začátků – nevěnoval nikterak intenzivně. „Jediný sport, který jsem provozoval za tu dobu, bylo kolo a občas lyže. Spíš jsem měl sedavé zaměstnání a běh jsem nikdy ani v podstatě neměl rád. Ale běhání bylo v tu chvíli to nejjednodušší. Na to nepotřebujete nic. Za rok jsem pak hned měl 3700 kilometrů naběhaných.“
A přišla další výzva. „V roce 2014 mě díky tomu, že jsem měl zaběhnuty všechny půlmaratony Run Czech a maraton, vylosovali do dvacítky na newyorský maraton. Měli jsme garantovanou startovací pozici.“
Letos už newyorský maraton neplánuje. Absolvoval ho již třikrát. I v roce 2015 se do loterie přihlásil a byl vybrán. „Tehdy jsem splnil už i časový limit, a pak jsem to loni už běžel díky času, který byl asi 3:13 v mé věkové kategorii na přímý start. Kdo chce zažít atmosféru závodu, ať zkusí New York. Je neuvěřitelné, jak tím celé to město žije a lidi fandí,“ popisuje, teď již zkušený, maratonec.
Pražský rodák Eichler si loni v 55letech dokázal vylepšit osobní rekordy na všechny distance, které běhá – desítku, půlmaraton i maraton. Garantovaný start v New Yorku ale letos oželí.
„Před několika týdny mi přišla výzva, abych se už přihlásil, že mám garantovaný start. Ale já se rozhodl, že bych chtěl absolvovat raději všechny „velké“ světové maratony. Mám zaběhlý New York a Berlín z loňského roku. Jedu teď do Bostonu 17. dubna. To je kultovka, na to se moc těším. Na podzim pak do Chicaga. A Prahu plánuji také,“ prozrazuje plány.
„Boston a Praha jsou od sebe 14 dní, takže to není úplně ideální. Ale musím to nějak odběhnout,“ dodává. „Zapnu autopilota a dám to. Třeba pomaleji, ale chci to dokončit. Příští rok uvidíme, jestli náhoda vyjde, chtěl bych zkusit i Tokio.“
