České vytrvalkyně sbíraly medailová umístění v holandském Apeldoornu

6. února 2018 , Adam Fritscher, foto: Facebook

České vytrvalkyně sbíraly medailová umístění v holandském Apeldoornu

Jeden z největších a také nejpopulárnějších holandských běžeckých závodů se koná ve městě Apeldoorn. A již řadu let sem každoročně přijíždí početná výprava předních českých vytrvalců, kteří se pravidelně umisťují na předních příčkách celkového pořadí. Nejinak tomu bylo i letos, kdy se výsledkově dařilo zejména dvěma českým elitním atletkám: Radce Churaňové a Petře Kamínkové.

Běžecký mítink, který letos v součtu všech startů zaznamenal rekordní počet více než čtrnáct tisíc účastníků, se jmenuje Midwinter Marathon Apeldoorn. Královská trať však ve zdejší nabídce již čtvrtým rokem chybí. Místo maratonu si nyní účastníci mohou vybrat mezi starty na 25 kilometrů, 10 mil a 8 kilometrů. Do Apeldoornu začal vozit české běžce za svého života ještě proslulý trenér a manažer Bohdan Müller, po jeho smrti převzala organizátorskou štafetu běžkyně pražské Slavie Hanka Randáková. Ta sice letos pro nemoc startovat nemohla, přesto ve výsledkových listinách figurovaly české vlaječky hned několikrát.

Na nejdelší, pětadvacetikilometrové trati skončil celkově devátý Petr Pechek (1:23:22). „Je to moc pěkný závod, líbilo se mi tam, ale popravdě mi to běžecky úplně nesedlo,“ líčil několikanásobný maratonský mistr republiky. „Jsem v zimní přípravě, forma teď moc není, navíc nebylo úplně ideální počasí. Čekal jsem lepší čas, měl jsem jej o minutu horší než vloni, na druhou stranu i výkon z předchozího roku by mě teď posunul maximálně o jedno místo dopředu. Konkurence je tu opravdu kvalitní,“ uznal Pechek, za nímž byl o čtyři příčky zpět ještě Kamil Krunka (1:25:08).

Absolutně 56. pozici, ale především celkově druhou mezi ženami si časem 1:38:18 vybojovala Radka Churaňová,. „Do Apeldoornu jezdím už dlouho, běžela jsem tu i maraton a teď jsem si vybrala nejdelší pětadvacetikilometrovou distanci. Čekala jsem rychlejší čas, nakonec jsem ho měla stejný jako vloni (v roce 2017 běžela Radka o půl minuty rychleji - pozn. autora). Mám oproti loňsku více natrénováno, na druhou stranu byly horší podmínky; foukal protivítr, polovinu trasy jsem běžela sama a navíc trať je na Holandsko docela členitá,“ řekla Churaňová, která už také poznala, jaké to je být národní maratonskou šampionkou.

S druhou příčkou v ženské části závodu byla ale spokojená. „Vítězka je belgická olympionička, na tu jsem určitě neměla, je o třídu lepší a dala mi asi pět minut. Obsazení na stupních vítězek bylo stejné jako v předešlém roce, tentokrát jsem se však posunula o místo nahoru a byla jsem druhá, což mě těší. Závod v Apeldoornu mám každopádně ráda, je tady úžasná atmosféra, hromada fanoušků podél trati, skvělá organizace, k tomu se dá i něco vydělat. Je hezké se sem vracet,“ vyznala se závodnice Lokomotivy Trutnov. Českou sestavu na nejdelší trati doplnila ještě sedmá žena v cíli Regina Procházková.

Další naši vyslanci byli ale vidět i na prostřední, desetimílové distanci. Desátou příčku absolutně zde bral za čas 55:50 Pavel Brýdl. Na 29. místě nalezneme ve výsledkové listině Petru Kamínkovou jako druhou ženu a nejrychlejší veteránku (59:23). Závodnice ze Svatého Kopečku u Olomouce je doslova ikonou apeldoornského mítinku, startovala zde již pošestnácté, navíc během svých devíti maratonských účastí ani jednou nenašla přemožitelku a má odsud i svůj osobní rekord 2:39:20.

Jak sama Petra se smíchem přiznala, pobavilo a zároveň potěšilo ji, když ji při vyhlašování výsledků moderátor označil za Miss Apeldoorn. „Jsem moc ráda, že nás pořadatelé znovu pozvali a že jsem si mohla opět dopřát výjezd do zahraničí, které mě baví. Můj letošní start byl ale poměrně hodně odvážný, jsem pořádně nachlazená, mám kašel a před odjezdem mi chrastilo na plicích. Z tohoto pohledu jsem se svým výsledkem spokojená. Porazila mě pouze olympijská účastnice z Ria, ale nevzala mi traťový rekord, což mě těší,“ vyprávěla Kamínková.

Také ona vnímala na trati nepříjemný vítr, chladné počasí a poněkud „neholandské“ kopce. „Mám to tu ale velmi ráda. Na maraton jsem do Apeldoornu jezdila se dvěma přestávkami vinou zranění od roku 2004 až do 2014. A i v součtu s kratšími tratěmi jsem tu nikdy nebyla horší než druhá. Takže pokud mě pozvou znovu, určitě nebudu váhat,“ uzavřela dvaačtyřicetinásobná mistryně republiky.

A protože spokojenost vyjádřil i ředitel mítinku večerním posezením s českou výpravou, je pravděpodobné, že se Petřino přání za rok vyplní.


Fotogalerie

  • Partneři Českého
    běžeckého klubu