Na české vytrvalecké scéně se David Vaš řadí k elitním běžcům se zajímavými osobními rekordy. Pochází z jižních Čech, a tak nemůže chybět na premiérovém ročníku závodu Boletice Race. Navíc výborně zná některé lokality, kterými povede trať běžeckého závodu na 20 kilometrů. A na ty, do nichž zatím nebyl volný vstup, se těší. Dokonce si troufl odhadnout čas, který by mohl zaběhnout.
Proč jste zařadil do svého programu Boletice Race?
Na první pohled mě zaujala lokalita závodu. Mám moc rád přírodu a Vojenský újezd Boletice a jeho okolí je prostor plný krásných míst. Dokonce v Polné na Šumavě, kde je nějaký 15. kilometr závodu mam babičku. Věřím, že mi přijde spolu s mými rodiči zafandit :-). Dalším důvodem pro mě byl i vhodný termín závodu. Koncem června mi končí dráhová sezona a pomalu začíná příprava na srpnové mistrovství republiky do vrchu, takže tento kopcovitý závod do přípravy ideálně zapadne. Čím je pro vás trať nejvíc atraktivní? Je to hlavně tím místem, naběhal jsem tu mnoho kilometrů a je to tam moc krásné. Jak jsem již říkal, mám rád přírodu a běh v ní. Většina mých závodů se odehrává na dráze a na silnici, takže si rád odpočinu od městských běhů. Tato trať je mi sympatická i svým kopcovitým profilem, které mi sedí.
Jaký čas na náročné trati se značným převýšením odhadujete?
Je to těžké odhadovat, je tam hodně kopců a to už hned v úvodu. Člověk nesmí přepálit začátek, aby měl nějaké síly v závěru. Když už bych měl říct nějaký čas, budu spokojený za čas pod 1:20.
Které místo bude podle vašeho odhadu nejtěžší?
Myslím si, že to bude právě v Polné na Šumavě, a to výběh ze vsi směrem na Květušín. Odtud je to už jen 5 kilometrů do cíle závodu a sil už bude málo. Byl jste nedávno na přípravném kempu v Keni v Itenu. Co vám pobyt v Keni přinesl, chystáte další cestu mezi nejlepší světové běžce? Do Itenu, města šampionů, jak se mu přezdívá, jsem vyrazil na tři měsíce (září až prosinec). Chtěl jsem se tam kvalitně připravit na nadcházející sezonu, a to si, myslím, že se vydařilo na výbornou. Vysoká nadmořská výška (Iten leží v 2 400 m n. m.) v kombinaci s kvalitním tréninkem udělala své. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem se mohl soustředit jen na běh a neřešit práci, od které jsem si i rád odpočinul. Celé ty tři měsíce jsem trénoval opravdu opatrně, jelikož jsem neměl žádnou zkušenost s takovou výškou (nejvýše jsem trénoval v italském Melagu 1 600 m n. m.). Naučil jsem se mnohé, například stupňované běhy, které Keňané využívají neustále a jejich silné závěry jsou pověstné. Nebo mi ukázali, že je třeba si pořádně věřit, že nic není nemožné. Dál mě překvapilo, že Keňané jsou opravdu rozumní a i tak trénují. Když cítí drobnou únavu, tak to nepřeběhávají a dají klidně den volna. Tento výlet mi mnohé ukázal, dal mi mnoho zážitků, nových tréninkových metod a nových přátel.
Plánujete po loňských zkušenostech další cestu do Itenu?
Určitě! Jsem již rozhodnutý, že tam opět vyrazím. Tentokrát zvolím lepší termín s návratem na hlavní sezonu. Po předchozí zkušenosti již vím, že mohu i trochu přitvrdit v tréninku. Věřím, že mě to opět zas o kousek výkonnostně posune. Rád bych odjel začátkem listopadu opět minimálně na tři měsíce. Vše však záleží na tom, kolik našetřím potřebných financí.
