Po nějakém čase se nám ozvala Eva Vrabcová Nývltová. Po zdravotní pauze, kvůli níž neběžela maraton v Praze, se vrátila k závodění desítkou v New Yorku. Tady je její blog z „Velkého jablka“.
Můj první ostrý start po zranění jsem si naplánovala opravdu velkolepě! 10 km v New Yorku v Central Parku, což je nejstarší závod pro ženy na světě. Odlétala jsem spolu s Martinem už ve středu a závod se běžel v sobotu ráno. Po příletu na letiště JFK nás už čekal odvoz přímo do hotelu Sheraton na MANHATTANU! Cestou jsme se kochali velikostí mrakodrapů a projeli jsme Broadway i Pátou avenue. Ubytovali jsme se opravdu luxusně asi v jednu hodinu v noci místního času, protože na letišti jsme strávili více než hodinu čekáním na povolení ke vstupu do země.
Zatímco Martin spokojeně usnul a spal až do rána, já nemohla. Vzbudila jsem se ve tři hodiny, a když už mě opravdu přestalo bavit ležení a „čumákování do stropu“, vyrazila jsem do ulic New Yorku s tím, že si jdu koupit něco do Starbucks. Bohužel všude otevírali až v pět ráno. Zklamaně jsem se vrátila na pokoj a objevila, že součástí pokoje je minikávovar s možností udělat si vlastní překapávané kafe. Takže jsem toho využila, udělala si snídani – protože jsme měli mít původně až oběd – a spokojeně posnídala.
Pak jsem vyrazila prozkoumat hotel a objevila fitko se spoustou běhátek. Vzala jsem si sluchátka a telefon s tím, že si při běhu – u mě naprosto netradičně – si pustím film. Načež jsem vlezla na běhátko, kde mě uvítala velká obrazovka připojená k internetu, takže jsem pouze zapojila svá sluchátka Yankee, sledovala film, a hodina a čtvrt na běhátku mi rychle utekla. Pak jsem se vrátila na pokoj, kde nás čekala zpráva, že v 8:30 jsme očekáváni na snídani. Vzhledem k tomu, jaký jsem měla – už zase! – hlad, dopřáli jsme si tentokrát nezdravě 🙂 No a s takovýmhle výhledem… (viz foto pod článkem)
Po snídani jsme vyrazili do víru Central Parku, zvědavi, jestli ve filmech „nekecaj“… a fakt NE. Všude spousta běžců, cyklistů, koní, na travnatých plochách piknikující a v plné obsazenosti byla také baseballová hřiště. Pak jsme se vrátili na oběd a odpoledne strávili v poklidu hotelu v příjemné společnosti ostatních závodnic a pořadatelů. Využila jsem také služby místního maséra a šli jsme brzy spát.
Nicméně mně se spánek zase vyhýbal – i když tentokrát jsem alespoň čtyři hodiny spala –, takže jsem ráno v 6 vyrazila na rozcvičku. Po snídani jsem vyrazila na hlavní trénink a pak jsme na chvilku šli prozkoumat Brodway a část Manhattanu. Před obědem jsem byla znovu objednaná na masáž a po obědě jsme se zúčastnili školení USADA o dopingu. Následovala technická porada, večeře a moje oblíbené „šmajdání“. Šla jsem brzy spát, protože start závodu byl už v 8:00. To znamenalo v pět ráno vyrazit na rozcvičku.
Samotný závod byl úžasný. Sousta diváků, úžasná atmosféra a vše fungovalo jak po másle. Po startu mě překvapilo, že Keňanky „nechtěly běžet“, takže jsem JÁÁ vedla celé startovní pole více než osmi tisíc běžkyň. Nicméně po nějakém kilometru a půl Mary Keitany nastoupila a “balík” závodnic se rozdrobil. Já jsem byla ve skupince s dalšími 3 atletkami a společně jsme absolvovaly celou trať.
Průběh polovinou v čase 16:20 byl s ohledem na počáteční tempo překvapivě rychlý. Naše skupina začala bojovat asi na osmém km, kdy se Etiopanky snažily utéct. No … nepodařilo se jim to! 🙂 Nicméně na závěrečný finiš jsem jim stejně nestačila. Ale osmá celkově a první Evropanka beru. Navíc 33:18 je můj čtvrtý nejlepší čas, což je s ohledem na téměř dvouměsíční výpadek a profil tratě super.
Po závodě jsme byli pozvaní na slavnostní oběd. Ten byl netradičně v Italské restauraci – ale těstovinami fakt nepohrdnu – a atmosféra byla parádní. Poté jsme vyrazili na nákupy. Victoria Secret se otřásala v základech, inu, byly výprodeje! Takže chudák Martin trpělivě hodinu a půl čekal, než já se „pokochám“. I když … přece jen jsem si něco koupila – památka, no ne? Za odměnu dostal ledové Starbucks a stavili jsme se u Empire State Building. Jen jsme nakoukli, protože na neděli jsme plánovali navštívit World Trade Center.
Cestou zpátky do hotelu jsme malinko zabloudili, takže jsme se vrátili relativně pozdě. Nakoupili jsme si večeři – zase nezdravou, no ale Amerika je Amerika že jo, a šli spát. Klasika. Nespala jsem celou noc, takže jsem v pět ráno vyrazila na výklus. Pak jsme si zabalili věci, šli na snídani a vydali se objevovat další úžasná místa NYC.
Cesta metrem byla „dobrodrůžo“. Vystoupili jsme u World Trade Center a navštívili jsme památník 11. září … Fňuk, to jsem obrečela. Byl to opravdu silný a smutný zážitek. Pak jsme vyjeli na vrchol nové budovy. To opravdu stálo za to, jedním slovem FANTASTICKÉ. Zpátky do hotelu jsme šli částečně pěšky a vzhledem k tomu, že oběd jsme už neměli, nakoupili jsme si a udělali si piknik v Central Parku. Paráda. Odpoledne uteklo a museli jsme na letiště. Cesta letadlem tentokrát uběhla hodně rychle a já konečně SPALA! Další dva dny jsem věnovala intenzivní regeneraci, a pak už se blížila Olomouc …