Mílař Jakub Holuša momentálně finišuje svou přípravu na soustředění v Austrálii. Jak se srovnává s tréninkovými změnami? Jak se mu v nové destinaci líbí? A s čím jde do nadcházející halové sezóny? To se dozvíte v tomto exkluzivním rozhovoru.
Jakube, v Austrálii jste na soustředění poprvé. Kde vidíte přednosti této destinace k tréninku?
V Austrálii jsem poprvé. Je pravda, že to není zrovna kousek, ale odcestovali jsme sem hlavně proto, že jsme chtěli vyzkoušet něco nového. Tradiční místa jako jsou Potchefstroom, Tenerife nebo Monte Gordo, kde se dá v lednu skvěle trénovat, známe už dost. Ve Falls Greek panuje perfektní počasí. Je zde ideální nadmořská výška 1600-1900 metrů nad mořem. Výhodou je spousta cest, které jsou převážně na šotolinovém podkladu. Jako velké plus považuji i to, že můžeme sledovat, jak trénují místní běžci z Melbourne Track Clubu, kterých je tady snad padesát a každý den je možné se k nim připojit na trénink. Tak velkou tréninkovou skupinu takové výkonnosti v Evropě nenajdeme, což je super. Malým mínusem je dlouhá cesta od nás do Austrálie a také desetihodinový časový posun, ale já osobně jsem se s tím srovnal během tří dnů a věřím, že po návratu do Čech to bude podobné. Falls Creek je malá lyžařská vesnička. Téměř nic tady není. Jsou zde jen apartmány, jeden obchod a pár restaurací. Je to jediné místo v Austrálii, kde se dá lyžovat. Momentálně ale není sezóna, takže ceny jsou třetinové. Přes léto zde trénují hlavně běžci a cyklisti. Posilovna i regenerace jsou na odpovídající úrovni.
V čem se váš trénink změnil oproti dřívějšku? Jsou v něm nějaké prvky, které jste dosud neznal?
Základ zůstal stejný. Pracujeme ve velké kilometráži, což mi vyhovuje. Samozřejmě jsou tréninkové jednotky jiné. Celkově je vše více profesionální. Jejich skupina funguje jako tým a dobře namazaný stroj, který má jasný plán, cíl i vizi. Obrovskou změnou pro mě je zavedení doplňkového tréninku, který jsem předtím vůbec nedělal, ať už se jedná o běžeckou sílu v posilovně posilování středu těla, strečink a různá kompenzační cvičení. Tohle probíhá každý den jako třetí fáze a vždy společně a pod trenérovým dohledem. Ten vše řídí. Tohle vidím jako velice profesionální a nezbytné v dnešní době a pro mě je to obrovské plus. Bude mi třicet a jsem přesvědčen, že je to nezbytná součást tréninku. Doposud jsem nic z toho nedělal vůbec. Trenér to nevyžadoval a co si budeme říkat, když je člověk sám, tak zleniví a taková cvičení se mu po dvou těžkých fázích nechce samotnému dělat. Takže mi přibylo tak pět až sedm hodin týdně doplňkových cvičení. Věnujeme se i mentálnímu tréninku. Největší změnou je pak trénink v silné skupině, která je dle mého názoru nejsilnější v Evropě. Trénují tvrději a intenzivněji a já si to užívám, což je k nezaplacení.
Čím vás Austrálie zaujala jako země?
Je to úplně jiný svět. Všechno je daleko. Člověk musí plánovat. Není to jako v Evropě, kde je benzínová pumpa každých třicet kilometrů. Tady ve Falls Creek je jeden malý obchod a větší je pětačtyřicet minut jízdy autem. Zaujala mě neskutečně krásná příroda a asi nejvíc jsem překvapený z místních lidí. Jsou neuvěřitelně přátelští, se vším pomohou a jsou moc mílí a vstřícní.
Jaké máte vztahy s Marcinem Lewandowskim? Jste kamarádi, ale přeci jen také tradiční rivalové.
S Marcinem jsme super kamarádi. Známe se už deset let od olympiády v Pekingu. Máme nadstandardní přátelský vztah. Otevřeně jsme spolu mluvili už na podzim. Víme, že oba chceme vyhrávat a vozit medaile a že budeme soupeřit mezi sebou. To je realita. Jednou bude lepší on a jednou zase já. Závod je něco jiného než trénink. Tam už rozhodují maličkosti. Jak se kdo vyspal, co snědl, v jakém je stresu atd. V tréninku jsme jeden tým, jsme absolutní profíci a víme, co chceme, což je hodně důležité. Uvědomujeme si, že se spojili dva neobyčejní běžci a chceme toho naplno využít a navzájem se dotáhnout k ještě tvrdší a efektivnější práci tak, abychom byli schopni porážet africké běžce, běhali co nejrychleji a vozili medaile. Proto jsme se do toho všichni dali a jsme přesvědčení, že to není nic nemožného.
Probíhá na tréninku například nějaké hecování?
Nenazval bych to úplně hecováním. Spíš je to společná snaha o co nejlepší trénink. Navzájem si pomáháme. Já jsem silnější vytrvalostně, tak tahám delší úseky. Marcin je zase rychlejší, tak tahá úseky kratší. Trenér nás hlídá, aby daný trénink neuletěl někam, kam nechce. Už tak je to na hraně a musíme myslet na další dny. Uvidíme, jak proběhne poslední týden v Melbourne. Tam už budeme běhat rychle na dráze, tak se třeba trochu otestujeme.
Kolik členů má vaše skupina?
Vždy nás jezdí zhruba deset, ale je to proměnlivé. Záleží na finančních možnostech a destinaci, kam se jede. Pevný základ jsem já, Marcin Lewandowski, Angelika Chicocka a Olga Lyachová. Ještě s námi trénuje jeden Polák a dále se připojují nějací Švédové či Norové. Je to taková mezinárodní skupina.
Co vás čeká po návratu z Austrálie?
Po návratu z Austrálie mám čtyři dny na vzpamatování a již 3. února zahájím sezónu v Karlsruhe, kde poběžím trojku. Poté se přesunu do Düsseldorfu, kde poběžím patnáctku. Dále mě čekají Méty a samozřejmě počítám s mistrovstvím republiky. Určitě také poběžím v Glasgowě týden před HMS.
S jakým cílem pojedete na halový světový šampionát do Birminghamu?
Vše bude záležet, jak se mi bude dařit. Přeci jen si zvykám na nového trenéra a nový systém, ale věřím, že splním limit a pokud budu ve formě, tak mohu být nebezpečný. V hale umím běhat. Mé cíle budou vysoko, ale nepředbíhejme. Po prvních závodech se uvidí. Po zkušenosti z loňska si s halou hlavu nelámu. Beru ji jako doplněk a otestování výkonnosti. Hlavním cílem je letní mistrovství Evropy v Berlíně.
