Za kocourem na Rabštejn aneb běžecký podzim u horolezců

8. listopadu 2017 , Adam Fritscher

Za kocourem na Rabštejn aneb běžecký podzim u horolezců

Běžci a horolezci. Dvě skupiny bláznů, kteří jsou si řadě věcí podobní, ale zároveň i velmi odlišní. Minimálně jednou za rok se ovšem setkají při společných akcích. To když horolezci končí sezónu, a protože to jsou fyzicky disponovaní borci, dělají to velmi často formou běhů na místa, která mají rádi. Jimi pořádané závody mají navíc svůj půvab i pro běžecké specialisty, zejména pro své opravdu náročné trasy vedoucí bez přehánění cestou necestou.

Jedním z takových míst jsou i skály na Rabštejně v podhůří Jeseníků, kousek od známého sedla Skřítek. A právě tam míří z Libiny, obce patřící ještě do hanácké roviny, první listopadový víkend pravidelně stovky běžců, aby nahoře uctily závěr sezóny svých kamarádů lezců a horolezců…

Horolezecké běhy jsou fenoménem, který přežívá paralelně s boomem obřích městských mítinků a roste souběžně s nimi. Jejich popularita neklesá, i když nenabízejí funkční tričko ani vzorky drogistických dobrot od přeochotných sponzorů.

Naopak se při registraci dočkáte na první poslech nevlídného slova (nezdržuj a popojdi dál!) a v cíli vás nebude čekat jekot exaltovaného spíkra placeného bez ohledu na to, o jakou se zrovna sportovní aktivitu jedná. Na druhou stranu si můžete užít atmosféry trošku odlišné i od menších běžeckých závodů, protože horolezci jsou… zkrátka sví.

Běžečtí specialisté ale úplně nemohou čekat, že na závodech pořádaných u příležitosti konce horolezecké sezony budou nad místními borci dominovat. Jednak lezci nejsou žádná ořezávátka a jejich fyzická příprava často obnáší výkony, které by nezvládli mnozí specializovaní maratonští hobíci, a druhak trasy závodů horolezci pořádané nejsou úplně šité na míru příznivcům standardních běžeckých tratí. Takže je třeba se připravit na vše: bahno, šlahouny rostlin, kluzké kameny, listí a pod ním ukryté nástrahy v podobě ostrých hran balvanů i větví…

A nelze se ani divit, že nejrychlejší lezec Tomáš Gromus byl čtvrtý mezi všemi veterány a jeho kolegyně ze skal Martina Krčová a Helena Urbánková obsadily třetí a čtvrtou pozici v kategorii žen nad 40 let.

Veškeré nástrahy trati však rozhodně nebrání milovníkům běhu vydávat se znovu a znovu na tyto záludné „štreky“, přestože zde pro běžecké nadšence rozhodně neplynou šance na osobní rekordy ani lákavé odměny za umístění. Odměnou je spíše parádní atmosféra a trochu jiná nálada v prostoru cíle, ne tolik zaměřená na časy, pozice a výkony.

Na bedně vrchař i veterán

Rabštejnský kocour je alespoň na střední Moravě takovou vlajkovou lodí horolezeckých běhů, už jen zájmem o něj, neopakovatelnou atmosférou na samotné trati i v cílovém prostoru na louce lezcům zasvěcené pod skalami a v blízkosti hospůdky s úžasnou nabídkou jídla a pití a samozřejmě s originálním vyhlášením medailistů včetně horolezeckých kategorií, v nichž mohou soupeřit borci registrovaní v horolezeckých oddílech. Nejenže závěrečný ceremoniál nepostrádá vtip a nadhled, ti nejlepší se k tomu mohou těšit na ceněné keramické kocoury, tedy trofeje, které v záplavě medailí, pohárků a diplomů z jiných klání rozhodně nezapadnou.

Na závodníky ovšem čeká před tím vším 13,6 kilometru dlouhá trasa cestami necestami směřující především nahoru – mé hodinky zaznamenaly bezmála sedmi stovek nastoupaných výškových metrů. To vše proloženo třeba „luxusním“ sešupem opravdovým kamenitým korytem pokrytým pořádnou vrstvou mokrého listí. Ale s tím si horolezci vážně hlavu nedělají…

Vůbec nejrychlejším (čas 1:03:29) borcem byl letos prostějovský Pavel Dvořák, specialista na běhy do vrchu, jenž na zdejší hodně těžké a členité trati mohl uplatnit své schopnosti a silné stránky. „Byl to krásný závod, možná i proto se mi běželo dobře a od úvodního stoupání jsem šel dopředu. Samozřejmě s výsledkem jsem moc spokojený,“ okomentoval svůj výkon Dvořák.

Druhý byl nestárnoucí veterán a vítěz prvních čtyř ročníků dnes již legendárního Jesenického maratonu Marek Procházka a absolutně třetí Jan Lachnit – objev posledních sezón. „Byla to paráda, akorát na začátku jsem hleděl, jak soupeři vyrazili dopředu, jako by šli hladkou desítku, zatímco můj ukazatel tepovky předváděl šílená čísla,“ smál se už v pohodě v cíli Lachnit.

Mezi ženami si první místo v poklidu pohlídala zábřežská Lenka Dušková (1:19:24) o tři minuty před celkově druhou a věkem teprve juniorkou Natálií Struhárovou a třetí zkušenou Jitkou Fojtkovou. Ta ještě pár minut po doběhu těžce hledala ztracenou řeč: „Kousek před cílem jsem hleděla, že jsem o čtyři minuty pomalejší než vloni, tak aspoň zaplaťpánbůh za obhajobu druhé pozice v kategorii a třetí celkově. Dost se mi motala hlava, jsem ráda, že teď už je to fajn,“ svěřila se za cílovou čarou Olomoučanka Fojtková konfrontovaná s horským profilem tolik odlišným od okolí hanácké metropole.

Horolezecké běhy zkrátka táhnou i typicky nížinné běžce z kukuřičných lánů a asfaltových rovin. Na Rabštejně sezónu skvěle uzavřeli, na střední Moravě totéž brzy čeká lezecké destinace v Bezuchově i v Týnu nad Bečvou. Super běžecko-lezecký podzim však najdete ve svém regionu bezpochyby i vy.

Výsledky „kocoura“


Fotogalerie

  • Partneři Českého
    běžeckého klubu