Běhat celou zimu na jeden kopec? Lysacup není žádná nuda

4. března 2018 , Adam Fritscher, foto: pořadatelé

Běhat celou zimu na jeden kopec? Lysacup není žádná nuda

Geniálně jednoduchý běžecký podnik. Tak nazývají samotní účastníci čím dál populárnější Lysacup, tedy zimní seriál výběhů na Lysou horu v Beskydech. Za dosavadních šestnáct ročníků akce se při nich naběhalo dohromady 281 870 kilometrů a nastoupalo 33 592 331 výškových metrů. V jednotlivcích už potřetí v řadě zvítězil Vít Otevřel, který jednu z etap absolvoval pouhý den po vlastní svatbě. Týmové soutěži poněkud překvapivě vládla parta nazvaná AVA.

„Dřív jsem si myslel, že běhat pořád na jeden kopec je totální magořina,“ přiznává člen vítězného družstva AVA Jan Lachnit. „Jenže téměř každá etapa je jiná, na Lysou se běhá z různých stran, navíc to pravé kouzlo dává tomu všemu zimní období, ve kterém se seriál odehrává. Jednou fučí vítr, jindy jsou mraky nebo naopak jasno, různá bývá sněhová pokrývka. Jen závěr je vždy strmý a po tvrdém podkladu, za všechno ale stojí ten neuvěřitelný pocit, když se vyplazíš nahoru a pípneš čipem v cíli,“ vypráví nadšeně sedmatřicetiletý milovník hor z Olomouce.

Za organizací Lysacupu podle jeho slov stojí oficiálně pouze tři lidé a na celé realizaci se podílí jen malý tým nadšenců. Vše ale zvládají na jedničku. „Je to prostě dobře vymyšlený seriál, který mají pořadatelé za ty roky velmi dobře zmáknutý. Od listopadu do února se s výjimkou Vánoc koná každý týden jeden díl. Člověk si za stovku koupí čip, případně ještě přidá dobrovolný příspěvek na organizaci a pak už neřeší žádné formality. Není žádná prezentace před startem ani vyhlašování výsledků s rozdáváním cen. Prostě vystoupíš z auta klidně pět minut před startem, který je vždy kromě nočních etap v deset hodin, v cíli čeká dvojice pořadatelů s krabičkou na čipování a hned po skončení etapu jsou na webu výsledky s perfektně vypracovanými statistikami a porovnáním jednotlivých závodníků a jejich výkonů,“ vysvětluje Jan Lachnit.

A proč právě Lysá hora? Podle člena týmu AVA proto, že je dobře dopravně dostupná a vede na ni několik výstupových cest z různých stran. „Na vrcholu jsou chaty, kam míří každodenně nemálo turistů, takže trasy jsou pěkně prošlápnté. Výstup není dlouhý, ale má výrazné převýšení a díky tomu se v zimě nejedná o běžkařské terény, takže závodníci nelikvidují stopy lyžařům. Specialitou Lysacupu je také to, že jednotlivé etapy nejsou značené, ale na webu jsou dopředu zveřejněné mapové podklady, podle nichž se dá bez potíží trefit nahoru,“ říká Lachnit.

Přes svůj název se Lysacup neběhá pouze na nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. V právě skončeném ročníku se hned dvakrát stoupalo na Velký Javorník, poprvé v listopadu v rámci prologu a pak v předposlední etapě pořádané jako časovka. Ale i ty díly seriálu, které končí na Lysé hoře, nejsou i vzhledem k různým místům startu stejné. Zařazeny jsou také dvě etapy se startem intervalovým, etapa mistrovská, u níž jako jediné probíhá vyhlašování vítězů s cenami, dvě noční etapy s čelovkami, silvestrovská etapa s vyhlášením nejlepší masky a vložená etapa 3in1, u níž si účastníci mohou dobrovolně přidat ještě seběh dolů a pak znovu na vrchol. Poslední etapa pořádaná jako finále je zvláštní tím, že je dvojnásobně bodovaná a startuje se ve třech výkonnostních vlnách; ti nejlepší vybíhají úplně nakonec, ale čas běží všem už od výstřelu pro první vlnu.

„Jedno ale mají všechny díly společné. Po výstřelu se všichni účastníci snaží dostat co nejrychleji do cíle. Cestou fandí spousta lidí, turisté mají pochopení. Je parádní vnímat, jak se s ubíhajícími metry mění terén a okolí. Přibývá sněhu, mění se počasí, sklon trati roste. Běží se relativně pomalu, a kdo nemůže, jde. Neustále je třeba se usmívat, protože někde v závěji pod vrcholem leží některý z obětavých fotografů Lysacupu,“ zmiňuje Jan Lachnit.

Protože ale nahoře nečeká žádný sběrný autobus, výběhem denní program zdaleka nekončí. Nejprve je potřeba dostat se po vlastních zpět na místo startu. „Někteří běžci míří dolů hned, jiní jdou do jedné ze dvou chat. Další borci běží dolů oklikou, aby si to užili, a najdou se i tací, kteří se vydají dolů a hned zase nahoru, prostě jako trénink na příště. My jsme si obvykle po doběhu do cíle ještě přidávali, už kvůli kochání se výhledy. Někdy jsme uběhli i třikrát víc kilometrů, než měřila samotná etapa, to k tomu zkrátka patří,“ podotkl Lachnit.

Ten si výhry svého družstva pod taktovkou zkušeného borce Bedřicha Vynikala (vítěz kategorie mužů nad 60 let nazvané poeticky „rtuťovití staříci“) patřičně váží. „AVA tým nebyl nikdy na Lysacupu lepší než desátý, vítězství navíc už podruhé za sebou obhajoval tým Vinotéka u Karla, který byl také jasným favoritem. Ale už od začátku jsme průběžně vedli a nakonec urvali hodně těsné prvenství o pouhých 28 bodů. Šli jsme po tom tvrdě a povedlo se,“ hlásí hrdě běžec, jenž jako většina svého týmu pochází z ne právě kopcovité Hané.

Mezi jednotlivci již potřetí v řadě zvítězil – jak už bylo řečno – Vít Otevřel. V těsném závěsu za ním skončil Ondřej Horák, třetí místo bral Slovák Lukáš Martinka. Pátý pak byl Petr Hudeček, matador a také manažer Lysacupu.

Čtvrté vítězství v ženách vybojovala Denisa Krejčiříková s náskokem 42 bodů na svou stříbrnou sestru Ivonu. Bronzová byla Alena Kollegová.

Výsledky


Fotogalerie

  • Partneři Českého
    běžeckého klubu