Kulatý desátý ročník si letos připíše Jesenický maraton. Závod, který se za pouhou dekádu své existence stihl zařadit mezi domácí legendy, doprovodí již posedmé také Jesenický půlmaraton. Běžci na královské trati vyrazí na svou pouť přes prakticky všechny významné vrcholy nejvyšších moravských hor v 10 hodin z Ramzové, půlmaratonci o hodinu později z Červenohorského sedla. Všichni se pak (v ideálním případě) setkají v cíli na Skřítku.
Bylo to na konci června roku 2008, kdy jsme s partou kamarádů seděli po úspěšně absolvovaném závodu Non-stop beh hrebeňom Nízkych Tatier v jedné z banskobystrických hospůdek. Kamarádům Heleně a Víťovi Urbánkovým, kteří tento proslulý horský ultramaraton běželi poprvé, se závod tak zalíbil, že navzdory čerstvé únavě v nohách i celém těle litovali absence podobného podniku v tuzemsku. A po pár pivech se v jejich hlavách začal rodit plán na uspořádání stejně náročného závodu právě v Jeseníkách.
Ještě toho léta se uskutečnil nultý a neveřejný ročník běhu po trase budoucího Jesenického maratonu, která je prakticky totožná s tou současnou. Měl především otestovat, zdali je možné na zamýšlené trati vůbec závodit a podávat výkony, které by se daly nazvat běžeckými. Až na „drobnou“ nehodu, která skončila chirurgickým šitím obličeje Heleny Urbánkové po pádu na Ztracených kamenech, se test ukázal jako úspěšný. A už o rok později se na start prvního ročníku závodu postavilo 139 borců převážně z Moravy a Slezska, ale také třeba z Prahy, Liberce nebo Českých Budějovic.
Původní tým pořadatelů ze sdružení CH3 vydržel ve svém nadšení až do roku 2013, kdy naznal, že už mu postupně se zvětšující startovní pole a s ním i stále náročnější organizace akce začínají přerůstat přes hlavu. A tak od dalšího ročníku předal veslo spolku 3THX, jenž už měl za sebou i úspěšnou zkušenost v podobě pořádání dalšího z proslulých horských běhů – Valašského hrbu. A díky této partě legenda pokračuje dál…
Především proto budou moct maratonci i letos předposlední srpnovou sobotu vyrazit z Ramzové (760 metrů nad mořem) prudce vzhůru až na Šerák (1330 m) a poté přes Keprník (1423 m) a Vřesovou studánku dolů na Červenohorské sedlo (1013 m). Následně se trasa, která je už shodná s tou půlmaratonskou, opět převážně zvedá přes Švýcárnu až na Praděd (1492 m), jehož vrchol ovšem běžci na poloviční trati vynechají. Poslední opravdu horský a dle autora těchto řádků vůbec nejkrásnější úsek závodu pak běžce vede kolem Petrových kamenů přes Vysokou holi (1465 m), Jelení studánku (doporučuji i přes ubíhající vteřiny se zastavit a s chutí napít) a Pecný (1334 m) až do cíle na sedle Skřítek (867 m). Unavení závodníci si na úplný závěr trasy s udávaným převýšením 1780 metrů musejí dát pozor ještě na opravdu ostré klesání kolem Ztracených kamenů – ano, přesně tam, kde přišla ke šrámům a jizvám spoluzakladatelka závodu Helena Urbánková. Ti, co se úspěšně vyhnou pádům, pak už mohou slavit v srdečné atmosféře cílového prostoru s improvizovanými sprchami, bohatým občerstvením a velmi přátelským závěrečným ceremoniálem.
Kromě úchvatných horských scenérií, krásné přírody kolem a pravých běžeckých přátelství navázaných přímo na trati mohou zaujmout běžecké fajnšmekry také výkony nejlepších borců. V letošní startovní listině (která už je pro naplnění kapacity uzavřená) sice chybí loňský absolutní vítěz a držitel traťového rekordu s těžko uvěřitelnou hodnotou 3:23:35 David Pelíšek, zato v ní nalezneme několik předchozích šampionů: Marka Procházku, Karla Axmanna či Václava Krále. Zúčastní se rovněž loňská ženská premiantka Jana Matějíková, jež bude mít ale velkou konkurenci třeba v jedné z výtečných sester Krejčiříkových Denise.
Jak to všechno dopadne, budeme vědět v brzkém odpoledni 18. srpna na Skřítku. Stojí za to tam vyrazit, i když jste letos už třeba nestihli registraci. Jen tak se projít okolní přírodou, zafandit finišujícím maratoncům a nasát atmosféru závodu, který vyrostl z komorní akce do velkého mítinku, aniž by příliš nasákl pachutí přílišné komerce.
