Až do začátku tohoto týdne byl spíše vytrvaleckou kuriozitou zapsanou v Guinessově knize rekordů, po pondělku už jméno Juki Kawauči neskloňují jen specializované servery. 31letý japonský maratonec totiž z pozice „amatéra“ zvítězil na věhlasném Bostonském maratonu.
Jak už jsme psali zde, nejstarší z půltuctu těch největších maratonů postihlo při 122. ročníku mimořádně nepříjemné počasí pro vytrvalostní sport: vítr, déšť a chlad. Naděje většiny favoritů doslova zamrzaly (pocitová teplota se blížila nule), nedokončili kupříkladu hvězdní Etiopané Desisa, Tola či Berhanu, Američan Rupp nebo Keňan Chebet. I neméně senzační ženská vítězka Desiree Lindenová přiznala, že se cítila spíš na to vzdát, ale když viděla pozici kolem stupňů vítězů, bojovala dál. A dobře udělala.
Naopak o Jukim Kawaučim lze klidně říci, že mu snad i takový extrém vyhovoval. S běháním začínal tokijský rodák v šesti letech pod matčiným dohledem, nebo lépe řečeno drilem. První tréninkovou patnáctistovku zaběhl v čase 7:30 a od tohoto momentu byl nucen tento výkon v každém tréninku zlepšovat. Pokud byl pomalejší o více než 30 sekund, následovalo jedno trestné kolečko na stadionu, v případě, že se opozdil o více než minutu, byl potrestán dvojnásobně. Co by jiného odradilo, to malý Juki dost možná zužitkoval ve své jedinečné kariéře, kterou charakterizuje maratonská výkonnost sice ne špičková, ale nadprůměrná určitě, a předváděná ne jednou či dvakrát, ale několikrát za rok.
Ačkoli mohl Kawauči trénovat v řadě profesionálních týmů, raději se začal připravovat (a nadále připravuje) sám, ve svém volném čase. Maratonskou premiéru tenhle státní zaměstnanec v prefektuře Saitama absolvoval ve svých dvaadvaceti letech (2:19:26), v prvních dvou sezónách se na „královskou trať“ vydal třikrát, ve třetí pětkrát. V dalších šesti letech už počet maratonských startů neklesl pod devět a nejvíc jich zmákl třináct za rok (2014), v průměru tedy jednou za měsíc.
Loni zvládl maratonů jedenáct. Časem 2:09:18 se sice tenhle 175 cm vysoký a 62 kg vážící vytrvalec nevešel ani do světové stovky a byl až šestý Japonec, na druhou stranu „nejpomaleji“ běžel 2:15:57, lépe než třeba česká jednička Jiří Homoláč (2:18:43). Do známé Guinessovy knihy rekordů se pak Kawauči zapsal tím, že už se dostal celkově 79krát pod metu 2:20. A to se prosím pěkně vydal na 83 maratonů, neuspěl tedy pouze ve čtyřech případech! Jeho vyřčený sen o pokoření stovky tak rozhodně není nereálný. Tímto tempem to klidně může stihnout už v roce 2020, kdy bude Tokio hostit olympiádu.
Právě v japonské metropoli, v dějišti jednoho z maratonských „majorů“ na sebe poprvé výrazněji upozornil, když zde doběhl v roce 2011 třetí. A v prosinci 2013 se mu povedl vskutku husarský kousek – dva maratony s odstupem pouhých dvou týdnů pod 2:10: nejprve ve Fukuoce (2:09:05) a následně i v Hofu (2:09:15). Ačkoli byl však zván na významné závody po celém světě – New York, Berlín, ale k vidění byl třeba i v Praze – žádný výraznější mezinárodní úspěch se mu nepovedl. Nepočítáme-li tedy deváté místo z loňského mistrovství světa v Londýně. Anebo jeho recesistické počiny, půlmaratonské rekordy v obleku (1:06:42) či v kostýmu pandy (1:10:03) – ten mimochodem absolvoval pouhé tři týdny před Bostonem.
Ten byl už jeho čtvrtým letošním maratonem. Svůj první si zaběhl hned na Nový rok, v americkém Marshfieldu dosahovala rtuť teploměru minus 16 stupňů Celsia, Japonec jej zvládl za neskutečných 2:18:59! To jakoby předznamenalo pondělí 16. dubna 2018 na tradiční trati z městečka Hopkinton do Bostonu. Zatímco favorizovaní soupeři se do sloty vydali v bundách a čepicích, japonský outsider s osobákem 2:08:14 z roku 2013 (půlmaraton má za 62:18, desítku 29:02.33) se vybavil pouze dresem, rukávky ala Pavel Maslák a tenkými rukavicemi.
Závod v takových podmínkách, jaké tentokrát v okolí Bostonu panovaly, roztrhal papírové předpoklady na cáry. Juki Kawauči se držel v čelné skupince, a i když z ní unikl jeden z adeptů na vítězství Geoffrey Kirui a na 35. kilometru měl už minutu a půl k dobru, brzy nato se karta obrátila v jeho neprospěch. Naopak Japonec svého keňského soupeře dva kilometry před koncem dotáhl a cílovou páskou proběhl jako první za 2:15:54, o dvě a půl minuty dříve než jeho rival! Naopak Kirui taktak za svými zády (o 12 vteřin) udržel Američana keňského původu Shadracka Biwotta (2:18:23 vs. 2:18:35).
V dnešní době se to zdá téměř nemožné, ale Kawauči se na své výkony chystá při standardní osmihodinové pracovní době. Jak vládní úředník se v práci se zdržuje mezi 13. a 21. hodinou. Trénuje jednofázově (130 až 140 km týdně), z valné většiny jde o klusání v tempu rychlostí 5:00/km. Podle svých slov mu volné běhání mezi závody umožnuje maximální regeneraci před dalšími starty. V letošním vynechal, co se závodů týče, pouze dva víkendy – zrušený závod z důvodu velkého množství sněhu a poslední víkend před bostonským startem. Pondělní maraton byl jeho čtvrtým letošním startem na této trati.
Tréninkové schéma Juki Kawaučiho:
- Pondělí a úterý: 14 až 20 km v tempu 5:00/km
- Středa: 10 x 1 km v tempu 3:00/km nebo 20 x 400 m o něco rychleji
- Čtvrtek a pátek: 14 až 20 km v tempu 5:00/km
- Sobota: závod nebo terénní běh v horách
- Neděle: závod nebo dlouhý běh
V pondělí, ve středu a v pátek se Juki věnuje posilování.
Můžeme se jen dohadovat, jak by vypadaly Kawaučiho výsledky, kdyby se chystal profesionálně. Možná by měl lepší osobák, možná by zase nevyhrál Boston v takhle extrémních podmínkách. Určitou odpověď na naše spekulace však nejspíš dostaneme, podle japonských médií přeci jen Kawauči plánuje stát se od příštího jara profíkem. Jak přiznal, výrazně mu v rozhodování pomohl finanční bonus 150 tisíc dolarů za bostonský triumf. A hlavní motivace ke změně? „Nezlepšil jsem si osobní rekord pět let,“ přiznává autor řady neobvyklých rekordů.
