Legendy českého běhu / Josef Jánský – rekordman po Zátopkovi

21. října 2016 , Adam Pražák

Legendy českého běhu / Josef Jánský – rekordman po Zátopkovi

V současnosti 75letý rodák ze Strakonic slavil své největší běžecké úspěchy na počátku sedmdesátých let, kdy nejprve překonal letitý československý rekord Emila Zátopka v běhu na 10 000 m a posléze skončil na téže trati devátý na OH 1972 v Mnichově.

Jeho prvním sportem bylo lyžování, ke kterému ho přivedli kamarádi. „Nedosahoval jsem v něm ale žádných výraznějších úspěchů a dosti záhy jsem zjistil, že běhání na suchu mi jde o dost lépe než na lyžích,“ říká Josef Jánský, který se ale k rozvíjení svého talentu vrátil opět až po dvouleté vojenské službě.

„Bezprostředně po vojně jsem se jen tak rozkoukával a skoro nesportoval, až jsem zjistil, že přibírám na váze víc, než mi je milé, tak jsem se přihlásil do strakonického oddílu atletiky,“ vypráví Jánský s tím, že stejně jako později bylo pro něj sportováním spíše koníčkem k zaměstnání. Coby vyučený nástrojář pracoval ve strakonických Českých závodech motocyklových.

Když mu bylo 22 let, vyhlédl si ho na jedněch závodech trenér Petr Kavan a přetáhl ho k sobě do Českých Budějovic. Byl to začátek dlouhé a úspěšné spolupráce, která později pokračovala i v pražských oddílech VŠ a Sparta, kde Jánský působil od roku 1968, byť fyzicky setrvával ve Strakonicích.

I ve svých vrcholných letech docházel do zaměstnání a trénoval po nebo před pracovní dobou, s jeho rostoucí výkonností se jen zvyšoval počet hodin, které kluby jeho zaměstnavateli proplácely, aby mohl trénovat. „Maximálně to bylo tuším 30-40 hodin měsíčně, později jsem dostával i nějaké kalorné, které jsem mohl používat třeba na hrazení obědů. Tehdy platilo, že kdo chtěl lepší podmínky, musel si je vybojovat. Nechci moralizovat, ale dnes to někteří chtějí obráceně – tedy nejprve podmínky a pak možná výkony, které ale většinou nepřicházejí,“ říká Jánský.

Možnost účasti na olympiádě se mu začala rýsovat od ME 1971 v Helsinkách, kde časem 28:53 na desítce překonal 27 let starý československý rekord Emila Zátopka. „Běželo nás tehdy snad šedesát v jednom běhu, protože dali rovnou finále a já skončil devatenáctý. Pokoření rekordu mi udělalo ohromnou radost, protože Zátopka jsem si vždycky velmi vážil a uznával ho,“ vzpomíná na moment, který ho mocně povzbudil v jeho kariéře.

Na OH v Mnichově pak dokázal kvalitní přípravu prodat. „Někdo to má tak, že ho velké závody stresují, mě naopak těžká konkurence motivovala. V rozběhu jsem z rekordu srazil dalších 20 vteřin a ve finále, kde jsem skončil devátý, jsem zaběhl čas jen o malinko horší,“ těší Jánského ještě dnes.

V Mnichově následně běžel ještě pětku, přičemž velkou roli sehrálo i to, že se mu nechtělo tak brzy opouštět podmanivou olympijskou atmosféru, což by býval musel, kdyby po desítce již žádný další závod neabsolvoval. „Nakonec to nedopadlo špatně, byl jsem tuším první nepostupující do finále,“ vzpomíná.

Úspěšné pro něj byly i následující sezóny. „Na jaře 1973 jsem běžel na mítinku v Helsinkách pětku a porazil i slavného Viréna, čehož jsem si velmi považoval. Přeci jen to byl olympijský vítěz! Skončil jsem druhý a udělal československý rekord na této trati. Později v Londýně jsem jen těsně neposunul dál maximum na desítce, “ vyjmenovává své nejvýznačnější počiny z toho období.

S přibývajícím věkem se začal zaměřovat na delší tratě, svůj první maraton běžel na ME 1974 v Římě a skončil ve druhé desítce pořadí. I to ho nakoplo, aby se královské trati věnoval čím dál více. Pro olympijské hry v Montrealu nebyla ještě jeho výkonnost dostatečná, o čtyři roky později do Moskvy již odcestoval, když předtím společně s Vlastimilem Zwiefelhoferem pokořili požadovanou hranici 2:15 hod na závodě v tehdejším Karl Marx Stadtu (dnešní Chemnitz neboli Saská Kamenice).

Na samotný vrchol má však vzpomínky dosti bolestivé, a to doslova. Záhy po startu totiž začal cítit bolest v patě, která se stávala natolik nesnesitelnou, že musel okolo 20. km vzdát. „Později se zjistilo, že na ní byla únavová zlomenina. Asi se v ten nejméně vhodný moment projevily velké dávky, které jsme v tréninku absolvovali,“ popisuje Jánský.

Po Moskvě už jeho kariéra vyznívala do ztracena. „Přestal jsem běhat vysoké dávky a závodil jen pro body v soutěžích družstev,“ líčí. Aby splatil svůj pocit jistého dluhu vůči těm, kteří do něj investovali v mládí energii, zapojil se sám na několik let jako trenér dětí ve strakonickém oddílu, který byl tehdy už výhradně lyžařský.

V současnosti je Josef Jánský již v penzi a běhání se již nevěnuje. Byl donucen s ním skoncovat po roce 2010, kdy svedl těžký, ale naštěstí úspěšný boj se zákeřnou nemocí, na kterou nedávno zemřela Věra Čáslavská. „ Od té doby se snažím spíš jen tak udržovat. Třeba jezdím na kole na nákup nebo něco podobného, zkrátka ten pohyb většinou s něčím spojuji,“ říká.

Osobní rekordy J.J.

Trať

Výkon

Rok

1500 m

3:47,2

1971

3000 m

7:55,0

1973

5000 m

13:32,02

1973

10000 m

28:23,15

1972

Maraton

2:14:28

1980


Fotogalerie

  • Partneři Českého
    běžeckého klubu