Závody jsou pro mě kořením běhu, říká Pavel Kubričan

13. června 2018 , Zuzana Trojáková, foto: archiv PK

Závody jsou pro mě kořením běhu, říká Pavel Kubričan

Už delší dobu se na české běžecké scéně objevuje jméno Pavel Kubričan. Čtyřiatřicetiletý závodník začínal s atletikou v Mladé Boleslavi, má za sebou zajímavé výsledky, od roku 2010 běhá českou extraligu za PSK Olymp Praha a chce se posouvat dál. Olympiáda ani světové šampionáty ho už ale nelákají. Jeho motto je jednoduché a nám, rekreačním běžcům tak blízké: Prostě chci běhat a chci běhat rychle.

Pavel Kubričan začínal s atletikou už v dětství, ale vrcholově se léta věnoval kanoistice na divoké vodě. Až po ukončení kariéry vodního slalomáře, když se z něj stal profesionální trenér, začalo ho to víc táhnout k běhání.  

Na jaké distance se specializuješ?
Běhám v podstatě všechno od tří kilometrů po půlmaraton. Trojku a pětku běhám na dráze, desítku hlavně na silnici. Tak dvakrát až třikrát do roka se snažím zaběhnout i půlmaraton. Nejlepších výkonů jsem dosáhl asi na dráze. Tři tisíce metrů mám za 8:28, ale je to už letitý rekord z roku 2012. Pětku jsem ještě loni běžel pod patnáct minut. Na desítce vím, že se pod třicet minut reálně asi nedostanu, ale jít pod 31 je můj sen. Myslím, že čas kolem 30:40 by měl být v mých silách.

Co řadíš mezi svoje největší úspěchy?
Mezi mé top úspěchy bych zařadil moji jedinou medaili z mistrovství republiky z roku 2016 z Berouna, kdy se mi podařilo deset kilometrů na dráze ve velmi taktickém běhu dokončit na třetím místě. Dále pak dvě čtvrtá místa z republikového šampionátu v přespolním běhu, v obou případech na mílařské trati. A nesmím zapomenout na třetí místo mezi českými běžci při nedávném půlmaratonu v Karlových Varech.

Trénuješ na denní bázi, nebo i několikrát denně?
V přípravě trénuji každý den, dvě fáze když to stihnu, naběhám až 170 km za týden. V sezóně je to menší číslo. Nejsem úplně zastánce posilovny. Když se k tomu dostanu, tak spíš posiluji střed těla, břicho, nohy. Ruce jsem už kvůli nárůstu svalům a jejích okysličování při běhu úplně vypustil. V přípravě nechybí plavání, kolo a čím jsem starší, tím víc se musím protahovat. Obecně pro mě platí, že když chci závodit, musím se na to adekvátně připravit. Závody jsou pro mě jakési koření běhu.

Jak se dá při práci trénovat na takové časy?
U mě je to tréninkové úsilí v určitých vlnách. Běhám po celý rok, jen v závodní sezóně vodního slalomu je pro mě obtížnější dodržovat tréninkový plán. Na velké závody se dokážu připravit hlavně, když jsou v jarní části sezóny, protože přes zimu to mám v práci volnější a můžu trénovat cíleně a více. V létě máme závody a už nemůžu běhat tolik, jak bych možná potřeboval.

Začínal si na vodě. Jak se vodní slalomář „rekvalifikuje“ na běžce?
Už jsem nebyl dost dobrý, aby mě to na vodě naplňovalo. Také časově byla práce trenéra náročná a nedalo se to skloubit s pádlováním, nemohl jsem ani závodit na těch nejlepších závodech. Běh se dal provozovat i při mé práci, a když už jsem běhal, chtěl jsem se porovnávat s těmi nejlepšími a startovat na velkých závodech. Postupem času jsem se dostal do extraligového oddílu a začal jsem běhat na vyšší úrovni.

Kdo tě trénuje?
Trénuji se sám, protože jsem trenérství vystudoval a cítím se na to dostatečně kvalifikován. Jsem taky dost nepřizpůsobivý a kvůli pracovnímu vytížení nemám pevné časy tréninku. Neběhám proto v žádné skupině a většinu tréninků naběhám sám.

S jakými cíli si začínal sezónu?
Chtěl jsem si vylepšit osobáky na desítku a půlmaraton. Po relativně povedené zimní přípravě se mi ale závody moc nepovedly. Nepodařilo se mi prodat to, co jsem měl natrénováno. Cílem je zůstat zdravý, protože čím víc běžec trénuje, tím větší je riziko zranění.  Pokud to jde, chtěl bych si běh užívat. Nerad si dávám nějaké výkonnostní cíle. To mě hodně svazuje. Ale na desítku bych se chtěl pod 31 minut dostat.

Jaké závody tě ještě čekají?
Pokud se mi podaří zapracovat na rychlosti, rád bych běžel extraligu za Olymp a 5000 metrů na mistrovství ČR na dráze. Na podzim pak pravděpodobně Běchovice, i když se mi ta trať tolik nelíbí, tak závod má pro mě díky své historii a obsazení velkou prestiž.

Není to tak, že každý víkend – nějaký závod?
Určitě ne. Teď už s těmi starty poměrně šetřím a vybírám si závody, které se mi líbí, nebo tam bude někdo, s kým se chci vidět, nebo to tam mám rád. Mám rád tu volnost v přípravě i v plánování závodů. Díky známému, manažerovi Zdeňku Simonovi se mi občas podaří startovat i někde v zahraničí. Je to dobré, protože si rozšíříte obzory a většinou se i sejde dobrá parta lidí. Letos se mi povedlo závodit třeba v Itálii.

Jak náročné je takové závodění po finanční stránce?
Díky spolupráci s firmou Saucony mi odpadla velká částka, kterou jsem musel každoročně utratit za boty. To mi hodně pomáhá, protože jako běžec spotřebuji i deset párů bot za rok. Jsou to výborné boty a myslím, že zdatně konkurují i těm renovovanějším světovým značkám, byť u nás nejsou ještě tak známé.  Snažím se, aby se Saucony dostaly do povědomí běžců.

Kde je ta hranice, kdy může běžec začat přemýšlet o spolupráci se sponzorem?
K Saucony jsem se dostal přes známého. Myslím, že se člověk nesmí bát zeptat. Pokud máte výsledky a běhu věnujete maximum, můžete se považovat za elitního běžce. Pak se nesmíte bát jít s kůží na trh a oslovit potencionální partnery, které byste mohli zajímat. Musíte jím samozřejmě mít co nabídnout. Zaprvé to závisí od výsledků, za druhé od osobního přístupu.

Co maraton? Láká tě myšlenka na tuto vzdálenost?
Zatím neláká. Myslím, že na to nemám ideální tělesnou konstituci a už příprava na půlmaraton mě stoji hodně úsilí a musím shodit nějaká kila, abych byl ideálně připravený. Jsou lidi, kteří mají za cíl uběhnout maraton, ale já to tak nemám. Mým cílem je běhat rychle, aby to nějak vypadalo. Ale abych běžel maraton za 2:40, to mně neláká.

Na závěr ještě návrat na vodu. Jdeš si ještě občas zajezdit?
Bohužel, jen výjimečně. Běhání má za následek úbytek svalové hmoty v horní polovině těla a nemám na to potřebnou sílu. Když stojím na břehu a vidím správné průjezdy, vím, že už bych to neprojel ideálně, a proto se do toho raději nepouštím. Občas si do lodě sednu, ale už to není takové, jaké bych si představoval a raději si jdu zaběhat, to mě momentálně naplňuje více.

Vizitka: Pavel Kubričan

Datum a místo narození: 18. 11. 1983 Mladá Boleslav
Váha: závodní 68 kg (v tréninku 71 kg)
Žije: Praha, Klub: PSK Olymp Praha
Hobby: běh, manželka, knihy
Partner: Saucony

Osobní rekordy:
3 km:                      8:28
5 km:                    14:58
10 km:                  31:08
Půlmaraton:      1:09:50

  • Partneři Českého
    běžeckého klubu